Anton Šťastný


Anton Šťastný strávil převážnou část své hokejové kariéry ve stínu svého slavnějšího bratra Petera. Vše začalo v bratislavském Slovanu - Anton naskočil do ligy v osmnácti letech a také zásluhou svých bratří měl vstup mezi dospělé poměrně jednodušší než ostatní. Tím ale nechceme nijak snižovat jeho nesporný talent, který se projevil pravidelnou účastí na juniorských šampionátech - v roce 1978 byl zařazen dokonce do All-star celého turnaje. O rok později bouřlivě slavil se svými klubovými spoluhráči a bratry Peterem a Mariánem první mistrovský titul pro Slovan Bratislava.

Dobrých výkonů bratří Šťastných si všimli také trenéři seniorské reprezentace a v únoru 1980 se všichni objevili v nominaci čs. reprezentace pro olympijské hry v Lake Placid. Tam Anton nastoupil tak jak byl zvyklý v lize na levé křídlo vedle bratrů Mariána a Petera, ale Československu se příliš nedařilo a nakonec obsadilo páté místo.

Krátce po skončení sezóny 1979-80, ve které patřil Anton k nejproduktivnějším hráčům celé ligy, panovaly ve Slovanu špatné vztahy mezi hráči i funkcionáři. V srpnu 1980 hrál Slovan zápasy Poháru mistrů evropských zemí v rakouském Innsbrucku a Anton s bratrem Peterem a jeho ženou Darinou vycítili možná poslední šanci k emigraci. Vybrali si kanadskou provincii Quebec, protože místní "Nordiques", kteří právě vstoupili do NHL, Antona o rok dříve draftovali.

Později přispěli k velké poularizaci quebeckého hokeje a stali se slavnými postavami jeho historie. Přitom mnoho nechybělo a oba bratři mohli namísto dresu s liliemi obléci oranžový trikot Philadelphie Flyers a hrát po boku Bobbyho Clarkea a Bernie Parenta namísto Michela Gouleta nebo bitkaře Dale Huntera. Philadelphia totiž draftovala Antona Šťastného už v roce 1978, ale podle tehdejších pravidel byl Anton považován ještě za mladistvého a tím pádem pro draft nezpůsobilý, čehož o rok později využil právě Quebec. V Quebecu oba bratři Šťastní, ke kterým se o rok později přidal i poslední z trojice Marián, váleli a stali se velkými hvězdami frankofonní části Kanady.

Anton stejně jako Peter obdržel v roce 1984 kanadské občanství a oba dostali pozvánku do kempu "javorových listů" v přípravě na Kanadský pohár ve stejném roce. Narozdíl od Petera se ale do užšího kádru neprobojoval a sehrál pouze několik přípravných zápasů. V Quebecu, kde patřil k nejproduktivnějším hráčům, hrál do konce ročníku 1988-89, když konec sezóny strávil na farmě v Halifaxu. Poté se rozhodl pro změnu - chtěl poznat jinou kulturu, jinou zemi a tak "Stanley", jak mu říkali v Kanadě, využil nabídky a odcestoval do Švýcarska.

Tam hrál nejprve za Fribourg a další dvě sezóny strávil v Oltenu. Ročník 1992-93 se Anton rozhodl vynechat a nastoupil k několika zápasům v dresu samostané slovenské reprezentace. V říjnu 1993 k obrovskému nadšení slovenských fanoušků podepsal smlouvu se Slovanem Bratislava a s nostalgií znovu oblékl dres "belasých". V sezóně 1993-94 nasbíral třiatřicetiletý Anton v jedenácti zápasech čtrnáct bodů a společně s bratrem Peterem pomohl Slovensku k postupu na olympiádu v norském Lilehammeru.

Té se ale Anton Šťastný nezúčastnil, protože v jednom z přípravných zápasů na začátku roku 1994 se dostal do rozepře s rozhodčím a krosčekem ho srazil na led. Následoval osmiměsíční distanc a Antonovi nezbylo než ukončit svoji dlouhou kariéru.

V současnosti žije Anton Šťastný se svojí rodinou ve Švýcarsku. V letošním roce jej oslovili představitelé kanadského hokejového svazu a Anton se stal průvodcem kanadského týmu na šampionátu v Curychu a Basileji.

Anton Šťastný: narozen 5. srpna 1959 v Bratislavě

Autor: Jiří Novák